Archiv odkaz Blog odkaz chat odkaz

Nacházíme se v období hlubokého středověku, v období 13 .století n.l. Vešel jsi právě do državy zvané Ingwirth Hold rozkládající se na západním pobřeží ostrova Irsko. Království se nachází v nelehkém období po převratu. Starý král byl odstraněn a nastávají nové pořádky. Na trůnu stanula jeho mladá vdova Jasmine O'Ravenheart, po boku s temným rytířem Marcusem. Královna vládne pevnou ale láskyplnou rukou se snahou o stabilitu a udržení pořádku. Proslýchá se, že ale uzavřela temnou smlouvu s Temným rytířem a dokonce, že to byla ona kdo starého krále nechal zabít...(čtěte dále)

***NOVÉ ZPRÁVY PRO LID***

Wiccanské kolo roku

Svátky v Ingwirthu

 

Imbolc (2.únor)

Další názvy: Candlemas, Brigantia, Oimelc, Svátek svící, Hromnice

   O tomto svátku se děje několik věcí naráz. Začneme u starého Boha, který stále ještě obývá svou podsvětní říši. Během zimy se totiž jeho síla pomalu ztrácí a jeho podoba se rozpouští do temnoty až s ní zcela splyne. Bůh předchozího roku postupně přestává existovat a někdy okolo Ostary je již zcela pohlcen svou vlastní tmou a nevědomím. Toto nevědomí však stále ještě ovlivňuje svět. Neboť mladý Bůh a Bohyně jsou na jarním začátku svého cyklu ještě neovládnutí vědomou myslí.

   Naopak mladý Bůh v tomto čase vyrostl do mužské podoby a dosáhl pohlavní dospělosti. Je zasvěcen do mužských mystérií, učí se lovu a toulá se svobodně po světě. V čase Imbolcu oslavujeme především falický aspekt mladého Boha. Jeho síla stále roste, jak přibývá dne a ubývá noci. Světla je víc a víc a temná stránka starého Boha postupně opouští tento svět. A lidé na zemi zatouží po lásce své Velké Bohyně. O svátku Imbolc ji volají zpět na zem a hlasy dolehnou až dolů do hlubin země. Bohyně slyšíce vyslovovat své jméno zatouží opět spatřit své děti. Starý Bůh již nemá dost síly na to ji zadržet a ona se vydává zpět na denní světlo. Proto je Imbolc svátkem světel, svící a ohňů. Jejich záře oslabuje temnotu a ukazuje Bohyni cestu k nám. A ona opouští temnoty a přichází zpět do tohoto světa.

   Tradice Imbolcu: Lidé ihned po setmění na oslavu znovuzrození slunce zažíhají v domě lampy a pochodně. K jídlu se vaří pokrmy z mléka na oslavu období telení krav.  Šťavnatá a kořeněná jídla zase oslavují slunce a světlo, které se po zimě opět vrací.  Když mají lidé štěstí a kupci dovezou orientální koření, hodí se skvěle kari, pepř, cayenský pepř. Ze zelenin cinule, šalotka, pór česnek a pažitka. Dále se hodí i hrozinky, symbolizující slunce. Lidé proto tyto věci uchovávají sušené, protože v zimě je nemohou získat jinak než drahé od kupců.

   Rituál Imbolcu: Na oltáři se nachází symbol zimy (zobrazení sněhové vločky, bílá květina, sníh v křišťálové nádobě apod. ). Nezapálená oranžová svíška navoněná pyžmem, skořicí, františkem nebo olejem z rozmarýnu na symbol hřejivého slunce. V magickém kruhu se pak zpívá tradiční zpěv.

"Je čas svátků pochodní,
Kdy každá se leskne a září, 
Aby uvítala znovuzrozrní Boha.
Oslavuji Bohyni, 
Oslavuji Boha, 
Cleá země oslavuje pod svým pláštěm spánku.

Velekněžka: Celá země je zahalena zimou.
Vzduch mrazí a mráz zakryl zemi.
Ale pán slunce, 
Rohatý Pán zvířat a divokých míst, 
neviděn se znovu zrodil
z dobrotivé Matky Bohyně,
paní plodnosti.
Buď zdráv, Veliký Bože!
Buď zdráv a vítej!"
 



Ostara (21.březen)

Další názvy: Jarní rovnodennost, Alban Eiler, Eostre, Jarovít

   Bůh je na jaře ve svém divokém aspektu pána zeleného lesa. Je Rohatým Bohem lovu, který se volný a svobodný prohání po hlubokých lesích vybaven jen svým mocným kopím. Bohyně, která se vrátila z podsvětí, nyní chodí volně po zemi a prochází se pod stromy a hvězdami. Také ona je volná, nespoutaná a svobodná. Mluvíme o ní jako o panenské lovkyni, která přináší do světa čirou radost a mládí čerstvě narozeného jara. Její krok je lehký jako krok bílé laně a kde se její bosé nohy dotýkají země, tam rozkvétají květy a zelenají se stromy. A jedné noci, když zrovna svítí jasný měsíc a nebe je plné hvězd, mladý Rohatý Bůh potká Panenskou lovkyni a zamilují se do sebe na první pohled. Dívají se jeden na druhého v němé úžasu a překvapení a blíží se jeden ke druhému. Podle učení velké části tradic se spolu také pomilují a od toho okamžiku se prohánějí po lesích společně. Oba jsou mladí a divocí, nezatíženi zodpovědností, myšlením a břemenem starostí o tento svět. K tomu lze dodat, že pro Boha tímto svátek začíná nejradostnější období kola roku, neboť po beltainu a především po letním slunovratu začínají jeho krušné časy a ani po tom už to nebude lepší...

Tradice Ostary: O Ostaře



Beltain (30.duben)

Datum: 30. dubna - 1. května
Další názvy: Rudemas , May Eve, Čarodějnice, Valpuržina noc, Valpurga, 1. máj

   Beltain je jeden ze dvou nejdůležitějších svátků kola roku, jehož mýtický význam je velmi prostý. Ve své podstatě znamená oslavu všudepřítomné vitílní síly, která tepe v žilách tohoto světa - síly, která prostupuje vším a všemu dává život, která pohybuje se rychlostí větru a žhne silou neuhasitelného ohně; síly, která šumí jako voda ve všech věcech a která oživuje zemskou hmotu a žene ji vpřed po spirále evoluce. Je to ona síla, která je mužem i ženou, světlem i tmou. Tato síla je spojením protikladů a přitahuje je k sobě do čiré jednoty. Je to tato síla, která je podstatou sexuálních pudů a která vzniká spojením opačných pohlaví. Z tohoto důvodu se na Beltain oslavuje svatba Boha a Bohyně, kteří jsou od této chvíle spojeni a svázáni jeden s druhým. Zároveň je Beltain svátek plodnosti, neboť veškerá semena jsou zaseta a je třeba jejich plodnost podporovat všemi možnými způsoby. Jak jsme již řekli, Beltainu vládne sexuální princip, k jehož oslavě byly odedávna zapalovány veliké ohně. Je to jeden ze svátků, který přetrval nejdéle a jelikož byl nejhlouběji zakořeněn v myslích lidí, patří k těm, které jsou dodnes nejzřetelněji patrné ve folklóru.

   Plodnost totiž byla pro naše předky principem, který určoval míru blahobytu, život i smrt. Z tohoto důvodu bylo jeho vykořenění pro křesťanskou církev velice obtížné. A jelikož se jednalo o svátek plodnosti a sexuality, nebylo jej možné ani dost dobře adaptovat do křesťanství, neboť v monoteistických náboženstvích pro sexualitu není s výjimkou různých zákazů a tabu příliš mnoho místa. Dnes je tento svátek spojen spíše s upalováním čarodějnic. Avšak pokud bychom se chtěli dopátrat jeho skutečného významu, měli bychom věnovat pozornost májkám, které dodnes v tomto čase zdobí český venkov. Překrásný falický tvar tohoto symbolu ční nad každou vsí jako opětovné potvrzení principu plodnosti a sexuality a nenechá nás na pochybách o tom, jak to s tím prvním májem vlastně kdysi dávno bylo.


Mabon (21.září)

Datum: 21. - 22. zaří
Další názvy: Podzimní rovnodennost, Alban Elfed, Vinobraní


   Mabon je druhým děkovným svátkem, který navíc obsahuje známý mýtický motiv o sestupu do podsvětí. Tento příběh je také znám jako pověst o Deméter a Persefoně. Bůh jako pán temnoty se naposledy vrací zpět na zem. Vrací se pro svou lásku - Velkou Bohyni, aby ji odvedl s sebou do svého domova, neboť bez ní nemůže žít. A ona jde s ním a její světlo opouští tento svět. Bůh a Bohyně pak usedají na trůn v podsvětní říši.
   Podzimní rovnodennost je také časem vinobraní a sklizně jablek a k jejím symbolickým motivům patří ovoce všeho druhu. Je to svátek plný melancholie a nostalgie, kdy lidé vidí, jak Bohyně z tohoto světa odchází a sluneční svit našeho Boha se také ztrácí a nevrací se.

Tradice Mabonu: O Mabonu se lidé vydávají na návštěvu lesů a tajemných míst, je vhodný čas na sběr semen a uschlých rostlin s jejich tobolkami. Lidé je užívají na ozdobení příbytků a oken a pro magické rituály, či bylinné tinktury a masti.
  Tradičními pokrmy o Mabonu jsou plodiny druhé sklizně, tedy obilí, ovoce, zeleninu.Pečená dýně, typicky kořeněná jídla z podzimních plodin, pšeničné a obilné placky a luštěniny.

Rituál Mabonu: Oltář toho dne lidé zdobí větvičkami dubu, žaludy, borovými a cypřišovými šiškami, stébly pšenice, ovocem a oříšky. Nsmí chybět košík s uschlým listím všech barev a druhů.
V kruhu po požehnání vzívají lidé boyni a boha, kněžka rozahzuje listí v magickém kruhu:

"Listy padají, dny chladnou.
Bohyně si přitáhne plášť Země,
když Ty, Ó velký Sluneční Bože pluješ na západ.
Ke krajinám věčných kouzel, 
zahalen v chladu noci. 
Ovoce dozrává, semena padají, 
noc i den jsou stejně dlouhé. 
Vane sem vítr ze severu a přináší nářek.
V tomto zdánlivém zániku moci Přírody, 
ó Požehnaná Bohyně, víme, že život pokračuje.
Neboť jaro není možné bez druhé sklizně, 
tak jistě, jako život není možný bez smrti.
Buď požehnán, ó padlý Bože na své cestě do krajin zimy a milující náruče Bohyně."
 
kněžka odloží prázdný košík...

"Ó dobrotivá Bohyně vší plodnosti, 
zasel jsem a sklidil všechny plody svého konání, dobré i ty zlé.
Dej mi odvahu zasadit sémě radosti a lásky
do přicházejícího roku a vyhnat bídu a nenávist.
Nauč mě tajemství moudrého žití na Zemi.
Ó jasná v této noci." 



Samhain(31.října)



Datum: 31. října - 1. listopadu
Další názvy: Halloween, Hallowmas, Samhuin, Hallows eve, Dušičky
   Samhain je známým svátkem smrti. Tak jako se o svátku Beltain slaví život, o Samainu se učíme poznávat mystérium smrti. Na Samhain se otevírají brány mezi světem lidí a světem mrtvých. Proto se s nimi můžeme setkávat, rozmlouvat s nimi a během rituálů v kruhu je samozřejmě můžeme pozvat k oslavě. Samhain a Beltain jsou tradičně považované za nejdůležitější svátky vůbec a dohromady tvoří nerozlučnou dvojici symboliky života smrti. Můžeme si také všimnout, že o těchto svátcích jsou mýtické motivy poměrně skromné. Jejich symbolické poselství tkví v tom, že zatímco na Beltain jsou Bohové na zemi a radují se spolu, na Samhain jsou v podsvětí, v království smrti a radují se rovněž. Pro nás to znamená, že život a smrt jsou stranami téže mince a v obojím lze nalézt radost.

   Jak již bylo řečeno, mezi Bohem a Bohyní se o tomto svátku nic moc neděje, neboť jsou šťastní a spokojení ve světech, kam odcházejí mrtví. Podle některých tradic se spolu milují také o svátku Samhain a právě z tohoto spojení pak vznikne nový život o svátku Yule. Samhainem začíná temné období, které končí až svátkem Imbolc. Pro čarodějnice je to období meditací, introspekce a studia.
 Tradice Samhainu: O noci Samhainu lidé tradičně nechávají venku poravu pro duše mrtvých, společne se svíčkou v okně, nebo vyřezanou dýní se svíčkou, která jim svítí na cestu do krajiny věčného léta. Také se zakopávají jablka do země, aby měly duše dostatek potravy na tuto náročnou cestu. 
   Tradiščními potravinami pro toto období jsou tykve, dýně, řepa, tuřín, jabka, ořechy, perník, mošty a svařená vína. 

Rituál Samhainu: Oltář je zdoben dýněmi, jabky, tykvemi a granátovými jablíčky spolu s dalším podzimním ovocem. Používají se i květy co jsou ještě neopadané, měsíček či chryzantéma. Lidé se loučí jak se zemřelými nevyvolávají je ale naopak jim dávají svobodu), tak s neduhy a nepěknými povahovými rysy, nemocemi,  které si napíší na papír nebo na ně myslí a symbolicky je vnesou do hořlavého předmětu (větévka, kus papíru, šiška...). Před oltářem se nachází kotlík a obřadní talíř se symbolem kola roku, kruhu s osmi špicemi.
  Sedneem si před oltář s myšlenkou na naše zesnulé, ne se zoufalstvím ale s radostí, že odešli na lepší místa protože duše je nesmrtelná. Nachystejte obřad, zapalte svíčky a kadidlo, vytváří se magický kruh. Pronese se rituál požehnání a vzýváme boha a bohyni. pomocí Athame s bílou střenkou rozkrojíme granátové jablko a oloupeme jeho slupku, několi seminék položíme na talíř (jde to i s jiným ovocme, které krájíme na kousky.) Čelem k oláři s hůlkou v ruce usměrníme energii a pronášíme slova:
"Této noci Samhainu, vidím tvůj odchod, 
Ó Sluneční Bože, skrze západ slunce do Země mládí.
Vidím i odchod všech, kteří odešli dříve
i těch kteří odejdou později.
Ó dobrotivá Bohyně, Věčná Matko, 
ty, jež dáváš život padlým,
nauč mě znát, že v tomto čase největší tmy
je tu největší světlo."

   Ochutnáme semínka či kousek podzimní úrody. Granátové jablko se však hodí pro svou hořkosladkost, hodící se k účelu rituálu. Zamysleme se nad kolem roku, co symbolizuje, co pro nás znamená. Na cyklus ročních období, konec i začátek všech stvoření. 
  V kotlíku zapálíme oheň či svíčku, vezmeme předmět či papírek s věcí, kteoru chceme posalt pryč, dívajíc se do plamenů proneseme:
"Moudří ubývajícího měsíce,
Bohyně oblohy plné hvězd,
Rozdělal jsem tento oheň v Tvém kotlíku,
Abych změnil to, co mě trápí, 
At se energie obrátí:
Z temnoty světlo!
Ze špatného dobré!
Ze smrti zrození!

  Zapálíme papírek a vhodíme jej do kotlíku. Sledujeme jak zaniká, mizí a s tím i naše trápení, bolesti a špatné. Než úplně zmizí ve vesmírném ohni. Poté může následovat prorokování, neboť tento čas je vhodný k nahlédnutí do minulosti či budoucnosti. Můžeme se také pokusit vyvolat naše minulé životy. Nechme ale mrtvé v pokoji a netahejme je zpět vyvoláváním či vzýváním. Naopak je doprovoďme vzpomínkami a positivním myšlením do nekonečna. Po magických činnostech oslavíme prostý svátek a uvolníme kruh.   



Yule (2.únor)

Datum:  21. - 22. prosince
Další názvy: Zimní slunovrat, Midwinter, Alban Arthuan, Kračun

   Yule je časem největší temnoty, kdy je den nejkratší a zdá se, že noc trvá celou věčnost. O půlnoci letního slunovratu se pak rodí mladý Bůh slunce, který je příslibem návratu léta a světla na zemskou pláň. Dítě je zlatým darem Velké Bohyně tomuto světu, který by bez Slunce nemohl existovat a všechen život by zanikl. Tento její dar si dodnes připomínáme starým zvykem vzájemného obdarovávání. Svět je nyní zachráněn před temnotou. A i když následující dva týdny budou ještě plné nejtemnější tmy, naše dítě příslibů a nových začátků je na světě a pohanské děti nemusí mít strach o nadcházející jaro, protože mladý Bůh jednoho dne zesílí, dospěje a zalije zemi svým zlatým svitem.

   Čas zimního slunovratu je zároveň časem radovánek, které mají zahnat strach z temnoty, ve které se všichni ocitáme. Tma zahání všechny duše ke světlu a teplu rodinného krbu. A my hledáme své blízké, ať už z rodiny, z covenu nebo z řad našich nejbližších přátel, abychom se navzájem těšili ze své přítomnosti a jeden druhému pomohli překonat období nejdelších stínů. Proto se společně radujeme, oslavujeme narození Boha, dáváme si dárky a jeden druhého činíme šťastným. Tančíme, pijeme víno a medovinu, blázníme a smějeme se, neboť tma je všude kolem nás a stíny, ty se přece vždycky bály smíchu.

   Tradice Yule: Hlavní tradicí je tvorba stromu Yule. Zdbí se přírodninami, skořicovými tyčinkami, sušenými jablky a ořechy, slaměnými ozdobami, co vyrábějíé ženy a děti nejčastěji. Přidávají se také pytlíčky s voňavým kořením a bylinkami. Kousky křišťálů, a lesklých kamínků se obmotávají drátky a září na stromku jako hvězdy na nebi. Dalším zvykem je zapalování polena. Jedná se o obrazné zpodobnění znovuzrozrní boha, který se vrací se sluncem. Užívá se dubové či borové poleno, na které se nakreslí nebo vyřeže slunce, nebo stvoří jakýmkoliv jiným způsobem, ženy jej vyšívají nebo motají z přírodnin a pak je na něj umístí. Také se užívá někdy zpodobnění rohatého boha.
  K potravinám Yule neodmyslitelně patří ořechy, ovoce jako jablka hrušky, švestky, koláčky, mošt. Nápoje jsou tradiční punč, kořeněné horké pivo a ibiškový nebo zázvorový čaj.

   Rituál Yule: Oltář se zdobí stálezelnými rostlinami (borovice, rozmarýn, vavřín, jalovec, cer), někdy je z nich vyznačen celý obřadní kruh při rituálu Yule.  Kotlík na oltáři je naplněn hořlavou tekutinou (alkoholem) či je v něm rudá svíce. Při rituálu nesmí uhasnout.
Kněžka zapálí svíčky a kadidlo, vytvoří se magický kruh.
Zpěv požehnání následuje vzývání bohyně a boha.  Při pohledu na kotlík  se pronáší podobná slova:

Nesoužím se, i když celý svět tu spí.
Nesoužím se, i když chladný vítr věje.
Nesoužím se, i když padá těžký sníh.
Nesoužím se, to už pryč od nás spěje. 

   Zapálíme kotlík či rudou svíci za pomoci dlouhého dřívka a kuželovité svíčky, při tom pronáší:

Zapaluji tento oheň k Tvé slávě, Matko Bohyně.
Ty jsi stvořila život ze smrti, teplo z chladu.
Slunce žije znovu, doba světla..
Měsíc přibývá, Vítej stále se vracející bože Slunce!
Pozdrav Matku všeho..Matku Přírodu. 

  Kněžka pomalu obejde kotlík a oltář po směru hodinových ručiček a pozoruje plameny, chvíli se opakuje skupinový zpěv: 
Kolo se točí, síla hoří...

    Meditujte při slunci, při skrytých energiích, které v zimě nevyužité spí, nejen při zemi ale v sobě sama. Nepřemýšlejte o zrození jako o počátku nýbrž o pokračování. Přivítejte návrat Boha.  Po nějaké době se kněžka navrátí k oltáři s kotlíkem a pronese: 

Veliký bože slunce, vítám tvůj návrat. 
Sviť jasně na Bohyni, 
Sviť jasně na Zemi, 
Rozhoď semena a oplodni zemi. 
Všechno požehnání tobě, 
Ty znovuzrozený ze slunce. 

Může následovat magická praxe, Oslavujeme prostý svátek, Kruh se uvolní poté...

-zdroje: http://wicca.cz, kniha Keltská přírodní magie, Scott Cunningham-

Žádné komentáře:

Okomentovat