Archiv odkaz Blog odkaz chat odkaz

Nacházíme se v období hlubokého středověku, v období 13 .století n.l. Vešel jsi právě do državy zvané Ingwirth Hold rozkládající se na západním pobřeží ostrova Irsko. Království se nachází v nelehkém období po převratu. Starý král byl odstraněn a nastávají nové pořádky. Na trůnu stanula jeho mladá vdova Jasmine O'Ravenheart, po boku s temným rytířem Marcusem. Královna vládne pevnou ale láskyplnou rukou se snahou o stabilitu a udržení pořádku. Proslýchá se, že ale uzavřela temnou smlouvu s Temným rytířem a dokonce, že to byla ona kdo starého krále nechal zabít...(čtěte dále)

***NOVÉ ZPRÁVY PRO LID***

Gallahard den Loch

Nick: Blake

https://ingwirth-hold.blogspot.com/2017/11/gallahard-den-loch.html



1. Jméno a příjmení

Gallahard den Loch, neoficiální potomek Lancelota du Lac

2. Rasa

Vlkodlak

3. Věk

74 let

4. Pohlaví

Muž

5. Kasta a povolání

  Dříve Sir, tedy šlechtic, vyhnanec bez nároku na majetek.V současné době bývalý člen Královské gardy, momentálně propuštěn ze služby. Náhradou mu je role farmáře.

6. Povaha, vzhled a záliby

   Gallahard se dá popsat jakožto příkladný exemplář člověka, kterého zdevastoval do hloubi srdce žal, strach a vztek. Možná je pravdou, že i před smrtí své milované nebyl zrovna příkladem stabilního člověka, který by měl mít pod kontrolou své emoce, a celkově vlastně život. Ba naopak - dávno předtím, krátce po dezertování z tažení do Svaté země, býval mnohdy agresivní a zatrpklý, což si mnohdy vybíjel na svém okolí, aniž by se jaktěživ zajímal o to, komu ubližuje. Tehdy to nebylo potřeba... zajímat se. Starat se. Připadal si jako špatný člověk a ponoukáním ke rvačkám se tak snažil, alespoň z části, ospravedlnit. Před kým, před bohem? Před sebou samým? Ani teď, po tolika letech, si nedokáže zodpovědět tuto otázku. Tehdy pro něj boj, tyhle věčně přihlouplé potyčky, nesoucí se v odéru alkoholu, dodávaly na adrenalinu, že si mnohdy nevšiml, kolik zranění si odnáší - stačilo mu vědět, že sám rozdal dostatečnou dávku ran, až se na kloubech sevřené pěsti sedřela kůže do krve a masa. Boj a krev mu byly bližší, než je obecně vzato zdrávo, a pokud by někdo chtěl, klidně by ho mohl nazvat sadistou, jak si v ten moment liboval v krvi a všeobecném ničení těla. Pravda, jeho žaludek nebyl zrovna dvakrát silný, aby čelil vyrvaným vnitřnostem a podobnému zvěrstvu, od něhož se pokaždé odvracel s tváří zbledlou hrůzou a neutuchajícím pocitem nevole. A i jako vlkodlak nedokáže strávit lidské maso, které po přeměně obvykle vyzvrací, pokud mu za noci dvounohá bytost zkříží cestu.

   Změnil se, alespoň trochu, láskou své milované, nyní mrtvé ženy. Přestal vyvolávat zbytečné rvačky, které dívce akorát přidělávaly vrásky na čele, přestal pít. Tou přebytečnou energii, jindy vkládanou do boje, se nyní pokoušel utužit ten prapodivný vztah, v němž figurovala drobná, nevinně vyhlížející rusovláska, něžná a přitom škádlivá, usměvavá a přidrzlá zároveň. Svěží závan čerstvého vzduchu v kombinaci s teplem domova. Pokud se někdy mohl pyšnit ideály, pak je Sussaney dokonale splňovala, ba co víc - převyšovala je vysoko nad jejich skutečnou hodnotou. Jenže i to nejkrásnější musí jednoho dne pominout. Pro Galla to bylo jedno z tehdy nejšťastnějších období po jejím boku. Náhle... zmizela. Zanechala za sebou trosku, stín toho muže, kterým býval. Jen chabou náhražku sira Gallaharda, toho rádoby potomka rytíře od Kulatého stolu. Rozkládající se duše, hnijící uvnitř prázdné schránky.

   Pokud v něm přeci jen zůstala nějaká emoce, která se poslední dobou víc a víc dere na povrch, pak je to nenávist a zoufalství. Veškerou lásku přeměnil ve vztek a nic jiného mu už takřka nezbylo. Snad... žal. Pocit zžíravé ztráty uvnitř srdce, stravující všechny šťastné vzpomínky, nahrazované těmi nejhoršími.  Je náladový, agresivní, pro mnohé nespolečenský mrzout, všímající si jen své práce na malé farmě, přidělenou královnou za dříve vykonané služby. V současné době se chová... nevypočitatelně. Jednou tedy můžete mít pocit, že by potřeboval obejmout se slovy, jak všechno bude dobré, a jindy? No, nejraději byste ho přetáhli něčím hodně těžkým po hlavě, aby se dal do kupy a začal se chovat jako normální chlap. Jenže výčitky jsou, bohužel, svině a ty jeho v tom blátě umí sakra chodit. Není divu, že při pokusech navázat konverzaci - z jeho strany marných - se vám dostane leda tak bručivé reakce, která netvoří žádné slovo, pouze zvuk a je na vás, jak si ho přeformulujete.

   Čeho si dovede cenit, a co sám marně hledá u sebe, je statečnost. Bojovnost. Hrdost i v posledních chvílích. Věrnost vůči milovaným osobám, schopnost za ně položit život bez hlasitého fňukání a kňourání. Sám nemá potřebu si neustále stěžovat, že mu ze světa zmizelo to jediné, co kdy miloval – s výjimkou drobného uzlíčku paciček a nožiček pojmenovaného Rose. Alespoň ne před ostatníma. Raději se uchýlí do bezpečí svého pororozpadlého domku, na němž opravuje každé prkno, jímž zatéká do místností. A mnohdy? Inu... mnohdy pouze civí do prázdna, chycený v myšlenkách, vzpomínkách... V nenaplněných touhách, snech a přáních. Dny jsou snesitelné, bývá zaměstnán prací na farmě a nejistou péčí o dítě, ale noci? Ne, proti nočním můrám nezná způsob, jímž by mohl bojovat. Má chuť řvát, vymlátit si z hlavy každý přízrak plný manželčina utrpení. Nejde to. A nedokáže si ani sáhnout na život, neboť ví... že nesmí. Nemůže. Spočívá na něm tíha rodičovství, zodpovědnost za tu drobounkou holčičku, co ani pořádně neumí mluvit, ale pokaždé se rozzáří, když se nad její postýlkou zjeví Gallova vousatá tvář. Jednou... Ano, ví, že se s ní setká. Bok po boku, ruku v ruce, ale ještě zbývá hodně dlouhá cesta, než se ti dva zase potkají.

   Ve své vlkodlačí podobě nevybočuje z normálu. Působí možná na první pohled hrozivě (zvláště pokud má hodně špatnou náladu, což, bohužel, mívá často), na druhou stranu je vcelku neškodný. Světlou srst střídají tmavší odstíny hnědé, žíhání však nebývá moc často vidět. Jako vlkodlak je hbitý, rychlý a silný jako býk, ale také dost nekontrolovatelný, pokud nemá důvod se krotit.   

7. Životopis

    Gallahard se narodil... Inu, už to nějaký ten rok zpátky je. Konkrétně se jednalo o jedno velmi parné léto, které kronikáři zaznamenali s upocenými čely. A pokud se bude hloubat někdo v rodině, do níž byl přiveden na svět, pak se jednalo o lady Gisellee a sira Geoffreye, jakého si potomka velkých šlechticů, jehož kořeny sahaly až k samotnému Artušovi a jeho rytířům od Kulatého stolu. Manželství to bylo veskrze politické, za jeho spojením stáli rodičové obou mladých novomanželů, leč nikdo ještě netušil, že se pár do sebe zamiluje a malý Gall bude důkazem tohoto prapodivného svazku. Láska to byla bouřlivá a hluboká a též velmi konfliktní, což dopadlo na chlapcovu hlavu, jak byl mnohokrát svědkem. Počáteční vášeň po narození potomka jejich vztahu začala uvadat jako květina bez vody, o níž se nikdo nestará. Omrzeli se jeden druhému a nebylo divu, že sáhli k tomu, po čem se ohlédne každý toužící po citu, jehož se mu už nedostává. Gallahard byl ještě malý, vnímal rozpory rodičů jen velmi prchavě mezi časem hry a tvrdou výukou, kterou podstupoval se svými domácími učiteli, co jej učili počty, psaní, čtení spolu s jazyky a dějepravou po vzoru francouzské vzdělanosti, jimiž se inspirovala jeho matka. Postupně však začala být propast mezi jeho rodiči čím dál tím více patrná a nesnažili se přetvařovat už ani před svým synem. U večeře padaly kousavé poznámky. Za nocí se křičelo tak hlasitě, že si často schovával hlavu pod polštář, aby tomu všemu unikl. Rodiče miloval – ale oni začínali nenávidět sami sebe a Gallard byl lapen přímo uprostřed, jak už to v podobných sporech, zvláště u rodičů, bývá. Geoffrey s ním hovořil o jeho matce jako o ženě, která se proměnila ve fůrii a upírá manželovi, co je jeho právem. Gisellee si naproti tomu stěžovala, že se její manžel otáčí za mladšími, kterým se už nemůže vyrovnat a její frustrace tak spadala na hlavu milencům, na nichž si vybíjela své tužby.

   Gallahard... nechápal jejich rozpory, nedokázal rozpoznat, co se děje ve světě dospělých - sám byl ještě malé dítě, chlapec, po němž se až příliš brzo chtělo, aby se stal mužem. Není divu, že se raději upnul k výuce, k cvičení a tréninkům namísto toho, aby řešil osobní konflikty a nesrovnalosti mezi matkou a otcem. Neposeděl, musel neustále někde dovádět, blbnout, hrát si na vojáky – s mečem, který mu byl vtisknut do ruky nejspíš v ten samý moment, kdy se naučil chodit. Z boje se tak stala jeho druhá přirozenost, která jej však bavila daleko více než povídání o dějinách, co stejně nikdy neuvedl do praxe. Aby věci chápal, musel si je osahat, což šlo lépe se zbraněmi než se zbytkem učiva. A zatímco otec se pokoušel doma nastolit pořádek a znovu si vydobýt své místo hlavy rodiny, matka jej rozmazlovala, díky čemuž měl v období puberty pocit, že mu patří snad celý svět. Nepatřil – což pochopil tehdy, když odešla na věčnost a zbyl mu otec. Ten muž, který si už mezitím stačil nalézt dvě štědře vydržované milenky, jejichž zájem se točil více kolem peněz než kolem Geoffreye samotného. Nebylo divu, že sáhl po první nabídce k vytracení se z domova. Bylo mu sotva patnáct let a stejně z toho byl vyklepaný jak malý kluk, co se najednou ocitl v neznámem světě, kde jej neměl kdo chránit. Protože neměl. Otec byl daleko a Gall? Byl dítě, jehož jediná naděje se skrývala v armádě, neboť do církevního pole se příliš nehrnul. Není nejspíš nutné dodávat, že k náboženství nikdy moc blízko neměl, ačkoliv kostel samozřejmě navštěvoval a Bibli četl, a více ho lákala možnost boje. Právě včas. Chystala se křížová výprava a pro Galla to měl být první skutečný poznatek o okolním světě. Zkušenosti nabral a přestože zde zabil nejlepší roky svého mládí, toužil po něčem více. Ve válce se mu zalíbilo. Proč? Protože zde neexistovala žádná pravidla, válka žádné nemá. Protože byl sám sebou a poprvé se ukazovala jeho lehce krvelačná a silně povýšená povaha, co touží po kontrole a po moci – ne té iluzi, ale té, kdy se svému protivníkovi může podívat do očí a rozhodnout o jeho životě a smrti. Tohle byl důvod, proč si zamiloval boj. A proč nakonec pohořel. Přílišná sebejistota si sebou nese problémy a ty se na něj nalepily.

   Prve to byl vlk, na kterého narazil. Jeden z vojáků, který... tajil svou totožnost a doufal, že se skryje mezi hromadou rytířů táhnoucích do Svaté země za účelem osvobození od bezvěrců. Poté ztráta hrdosti, dezerce. Opustil zem, které měl přivést spásu, opustil svého krále, k němuž se otočil zády. Stal se vyhnancem v Anglii, chamradí v očích těch, kteří v něm neviděli nic víc než zbabělce. A toho často vídal sám ve svých očích. Hloupého, nešťastného muže, který se rozhodl zachránit si vlastní kejhák namísto toho, aby bojoval a položil svůj život za bratry a sestry, jimž se dostalo podobné cti. Gallovi... Tehdy mu to přišlo jako hloupý nápad, zvláště když se potýkal se svou přeměnou. Z Anglie utekl do Skotska, poté Walesu a později do Irska, kde ho nikdo neznal a nikdo se ho nesnažil pochopit. Pokud měl nějakou minulost v očích sousedů, pak leda pověst věčného rváče provokujícího každého, kdo překročí práh krčmy. Osud však nedokázal zabránit tomu, aby si našel trochu toho štěstí v tak zatrpklém oblaku páchnoucím po hnijícím mase a sračkách. Nalezl dívku, Susanney, či spíše ona si nalezla jeho. Tvrdohlavá malá holka, umanutá si najít cestičku k tomu morousovi za každou cenu. Byla... trpělivá, starostlivá, což se mu mnohdy protivilo, ale jindy? Dokázal to ocenit. A oceňoval to čím dál tím častěji. Prve ji přesto odmítal - nechtěl, aby s ním pobývala v jedné místnosti, aby za ním chodila. Jenže si nedala říci. Sama vyzdvihla Galla z úplného dna, dala ho do kupy natolik, že byl prve přijat do místního vojska, poté jako řadový voják a brzy jako člen samotné královské gardy. Vzali se. Nic jim nestálo v cestě a pokud, pak si toho nevšímali. Žili pro sebe, pro každý den, v němž si mohli dopřát trochu toho štěstí, co se na ně usmívalo. Co na tom, že byl o mnoho let starší jak ona? Dvojnásobně, vlastně i trojnásobně? Nezajímalo ji to. Nestarala se o jeho vlkodlačí, krutou část svědomí, dbala pouze na tu lidskou. Pár let na to se jim narodila holčička, malá Rose s očima po mamince. A ta... umírala. Horečka omladnic si vybírala svou daň a vzala Gallahardovi vše, co mu bylo do této doby blízké. Krutě se mu vysmála do tváře a chňapla po nebohé mladé ženě, tahajíc ji od milovaného manžela a čerstvě narozené dcery. Zůstal s ní sám, s malou Rose. Zhroutil se. Byl zbaven služby u královny na dobu neurčitou a za svou věrnost, jíž do této doby oplýval, mu byla jako dar věnována malá farma v podhradí, blízko bran do království.  

8. Schopnosti

  Gall je, či spíše byl, příkladným vojákem a tak mu několik z těchto abilit není cizích.

Šerm – býval velmi dobrý šermíř. Rychlý, hbitý a až moc troufalý. Jistě, nemohl se měřit s někým mnohem silnějším a zkušenějším, výhodou mu bývala mrštnost vypilovaná od dětských let, spousta úhybných manévrů a improvizace za pochodu. Meč už nějakou dobu nezval do ruky, namísto toho dává přednost srpu, s nímž je schopen tnout nejen stébla trávy. S bojem na dálku už je to slabší, pro Galla byla vždy čest si vyřizovat účty osobně, hezky z očí do očí a ne se skrývat za lukem a šípy.

Boj beze zbraně – Nemá problém někomu ubalit ránu. Mušku má vcelku dobrou, silově na tom jako vlkodlak není špatně, ač díky odstoupení ze služby by ho nejeden voják přepral. Není však žádná třasořitka a pěsto do nosu vrátí s přehledem zpátky, navrch ještě jednu ránu přidá. Pro jistotu.

Vzdělání –  Umí psát, počítat, číst. Co se týče jazyků, zcela pochopitelně ovládá angličtinu, osvojil si též irský dialekt, ač se několikrát kousne do jazyka, než si vzpomene na určitá slova. Z latiny by dokázal maximálně odrecitovat modlitbu. Může se pyšnit chladnou logikou, ač se mnohdy chová naopak nerozumně, s orientací v prostoru na tom též není špatně. Podle hvězd určí sever a tím pádem i zbylé světové strany, umí se neztratit v lese. Což k přežití stačí, alespoň dle něj.

   Není diplomat, ostatní světové jazyky už raději zapomněl, ač by z něj sem tam někdo nějaké slůvko vydoloval a jako otec... No, za moc nestojí, to je pravda.  Ne, že by nechtěl - on to jednoduše neumí. Přesto se snaží a to je víc, než by jeden mohl očekávat.

   S vlkodlačími schopnostmi je na tom asi jako každý v jeho věku. Dokáže však rozpoznat, když mu někdo lže nejen podle tepu, ale hlavně intuice. Nikoho si tak nepouští k tělu, neboť dle Galla všichni lžou. A někdy si nalhává jisté věci i on sám.

9. Ostatní

Faceclaim: Tom Mison

Vlkodlačí podoba

Dcera Rose


10. E-mail: Nechci uvést, najdete mě na chatu :)


Žádné komentáře:

Okomentovat