Archiv odkaz Blog odkaz chat odkaz

Nacházíme se v období hlubokého středověku, v období 13 .století n.l. Vešel jsi právě do državy zvané Ingwirth Hold rozkládající se na západním pobřeží ostrova Irsko. Království se nachází v nelehkém období po převratu. Starý král byl odstraněn a nastávají nové pořádky. Na trůnu stanula jeho mladá vdova Jasmine O'Ravenheart, po boku s temným rytířem Marcusem. Královna vládne pevnou ale láskyplnou rukou se snahou o stabilitu a udržení pořádku. Proslýchá se, že ale uzavřela temnou smlouvu s Temným rytířem a dokonce, že to byla ona kdo starého krále nechal zabít...(čtěte dále)

***NOVÉ ZPRÁVY PRO LID***

Sìlis Dunkeld

Nick: Blake

https://ingwirth-hold.blogspot.com/2017/10/silis-dunkeld.html



1. Jméno a příjmení

Sìlis Dunkeld, také známá jako Sìlis Skotská

2. Rasa

čarodějka

3. Věk

37, vzhledem klame (ač nedobrovolně), povětšinou vypadá na čerstvých dvacet let, možná i méně

4. Pohlaví

žena

5. Kasta a povolání

   Ve své domovině je zvána skotskou princeznou, v Ingwirth-holdu se řadí do šlechtického stavu mezi dvorní dámy královny Jasmine

6. Povaha, vzhled a záliby

   Život se nikdy neptá, když klade překážky. Jednoduše je položí, zlehka a opatrně, nechávaje tak dostatečný signál v předstihu. Jindy? Najde si cestičku, jak vás praštit přes holeně a donutí vás bolestí zamrkat, projevit slabost a prohru. Stejně tak vás však přinutí vyjevit ze sebe to nejlepší, co se uvnitř vašich duší nachází, něco, co se dá najít pouze na samotném dnu, kam již nikdo nehledí, neboť všichni jsou omámeni pozlátkem lesklého povrchu. Ani se Sìlis se život nikdy nemazlil, navzdory všemu ji však formoval svými činy, dával dívce prostor pro reakce, rozvažování i odvážné skoky do neznáma, jež se mnohdy nevyvedly.

   Nikdo se nesmí divit, byla dítě, horkokrevné nejen po rodičích, ale hlavně díky tvrdým podmínkám severu. Tvrdohlavost, která by se dala připsat snad jen umíněnému oslu, a též jistá dávka neposlušnosti, kterou by dokázal zkrotit jen silný muž, ji dostávaly do průšvihů s každým nádechem k odpovědi. Sìlis je totiž přesně ten typ ženy, nad jejímž chováním upjaté anglické či francouzké paničky pobouřeně otevírají ústa dokořán. V mužích, naproti tomu, rozdmýchává touhu smýknout s ní za vlasy a připomenout jí, kdo je tady pánem. A že přesně tohle je to, co to prostořeká, mnohdy hubatá cácorka potřebuje. Někoho, kdo se nebude bát se jí postavit, ale klidně jí před celým dvorem dá pětadvacet na holou, jak se sluší a patří. Tedy na skotské mravy. V těch jižněji položených to bude vše působit nevhodně a nemravně.

   Někdo by ji nazval zpodobněním divoké skotské krajiny - tvrdé a nelítostné na první pohled, ale to pouze do doby, než vás přijme. Přesně taková Sìlis ve skutečnosti je. Hrdá na své kořeny, na nezávislost země, na tradice a zvyklosti, které bere jako svou součást. A takový je i jazyk, jímž hovoří, neboť angličtina jí nikdy nepřirostla k srdci a pokud není nucena, pak se dorozumívá skotskou gaelštinou, případně i irským ekvivalentem.

   Po svých předcích a lidu sdílí houževnatost a sílu spojenectví. Kdo jí přiroste k srdci, toho bere jako člena své rodiny a neváhá jít pro ránu paličatou pěstí daleko, i když se to k dámě nehodí.  Nikdy si hlavu neláme ani s fackou, kterou vlepí na tvář pohotovou rukou tak silně, že dotyčného chudáka otisk ruky pronásleduje i druhý den. A sama dovede přijímat štiplavé plácnutí po zadku nebo políček za své způsoby, jimiž někoho urazila. Právě tenhle tvrdý způsob života jí naučil poslouchat a respektovat ostatní, hlavně muže - v každém však hledá silného bojovníka s duchem medvěda. Pátrá po opěvovaných přednostech skotských mužů, od jejichž blízkosti se příliš vzdálila, vhozená do cizí země, kde se jí muži zdají změkčili, zženštilí. Možná se prezentuje jako žena, která nikoho ke svému žití nepotřebuje, ale opak je pravdou. Navzdory kastě, k níž se řadí, raději tráví čas s muži, nejlépe tehdy, když je může sledovat při tréninku a cvičných bojích nebo při jakékoliv práci, do níž se neváhá zapojit. Je zvyklá, narozdíl od šlechtičen v Ingwirth-holdu, krásných leč hloupých, jak se o nich v tichosti pokoje zmiňuje, jí nevadí pracovat. Klany si pomáhají a každý má svůj úkol, včetně žen. A Sìlis byla příliš dlouho držená pod zámkem, než aby nepřiložila ruku k dílu.

   Ale když se nikdo nedívá? Sotva kdo by v ní hledal romantickou duši znalou zpěvu a hraní na hudební nástroje. Distinguované společenské tance s radostí vymění za obyčejnou vesnickou tancovačku bez okázalostí a mravní předpojatosti. Miluje jízdu na koni bez sedla, četbu, ač tu anglickou povětšinou zahodí se štiplavými poznámkami na rtech. Ze všeho nejraději obkresluje prstem ozdobná písmena vepsaná do kronik a tajně si je překresluje. Má cit pro detail a dokáže si vyhrát s barvami. Jenže ženám není příslušno kreslit ale vyšívat.
  

7. Životopis

    Někteří tvrdí, že se náš osud pojí s naší zemí, je naší součásti, tak jako my její.
Jiní říkají, že osudy všech lidí jsou vzájemně propletené. Tak, jako jsou vlákna spletená v sukno.
Někdo svůj osud hledá...
... Někdo s ním bojuje.
Někteří ho nikdy nenajdou...
Ale jsou tací, kteří se nechají osudem vést. Já na osud věřím a toto je příběh o tom, jak se stal osud skutečností...


   Její příběh nezačíná jako jiné. Žádná konstelace hvězd, která by předurčila zářnou budoucnost pro malé děvčátko zrozené za jednoho obzvláště chladného rána, jež pokrývalo skotskou vysočinu neproniknutelnou mlhou, tolik typickou pro zdejší podnebí. Pravda, otec velmi rád tvrdil, že se narodila za zářného svitu hvězd, co jí oplácely dětský úsměv, ale i přes skutečnost, že ve své domovině, Skotsku, nadále nepobývá, takové mýty zůstanou pouze u pohádek. Nepadaly hvězdy ani nebe neproťala duha. Žádná výjimečnost, co by stála za zmínku do knih popisující epická předurčení.

   Ne, v době, kdy její maličkost přišla na svět, se mocné klany rvaly o trůn, na nějž si dělalo nárok nemálo hrdých šlechticů a jejich úmyslů, obvykle zákeřných a točících se kolem porážky soupeře - ať už dýkou do zad či jedem ve vínu. A jak je známo, muži - a Skotové obzvlášť - neodolají žádné příležitosti řádně se napít a pustit do rvačky. Spor o následnictví mezi Robertem Brucem a Johnem Balliolem se stal legendárním příběhem. Tehdy se jednalo spíše o válku, do které zabředly velké i menší klany. Šance se chytil anglický král Eduard I., odvěký nepřítel severského kraje plného vysočin a divoké přírody. Využil ji. Či zneužil? Toť otázka pro historiky. Ujal se role prostředníka. Podpořil Johna Balliola, představitele skotského národa. Jednal s ním ale jako s vazalem a ne jako se sobě rovným. Ponížený Balliol vypověděl spojenectví s Eduardem a spojil se s Francií proti Anglii.

   Eduard reagoval krutě, vytáhl s vojskem do Skotska, plenil přístavy, obsazoval města, masakroval obyvatelstvo a vysloužil si tak přezdívku „kladivo na Skoty“. Johna Balliola uvěznil v londýnském Toweru. Svojí krutostí vyprovokoval cosi jako národní odboj, válku za nezávislost, do jejíhož čela se postavil William Wallace, udatný to farmář, o jehož síle a chrabrosti si špitala nejedna dívka za zdmi hradu Eilean Donan, co kdysi patřil silnému rodu MacKenzie, současně již převálcovaném klanem MacAlistair.

   V této době bylo Sìlis již 16 let. Dívka zažívající jednu bitvu za druhou, kde přicházela o známé,  jejichž veselení sledovala na oslavách a hostinách pořádaný na počest klanu či nějakého z mizerných, přesto pro Skotsko důležitých vítězství, jež utužují naši hrdost.  Vnímala , jak revoluce, onen boj za jejich nezávislost, rozdmýchává vlny politikaření, kterému nikdy nebude rozumět. Namísto toho se stala jakousi modlou. Magická síla její krve byla brzy nazývána skotským pokladem, darem matky přírody. Každý z otcových válečníků bral za čest ochutnat pohár plný čarovného lektvaru s výtažkem krve rusovlasé Sìlis.

   Válka klepala na dveře hradu a Sìlis? Prve zůstávala doma, v bezpečí hradu, přežívající ze dne na den v úzkosti a každodenních povinnostech, nad nimiž by běžná šlechtična ohrnovala nos. Čím víc se ale přetahování o nezávislost skotské země táhlo, tím více ji začali střežit. Prve přišla o jízdu na koni, později o vycházky. Zůstávala zamčená v pokoji a mezi lidi se podívala jen tehdy, když se slavil úspěch, svatba nebo se hodovalo na pohřbu jednoho z náčelníků klanu. Několikrát zkoušela utéct, vysvobodit se z toho zajetí, ale pokaždé jí na to přišli a přivlekli ji domů i s pořádnými rudými fleky na hýždích, jak jí dali za vyučenou.

Nezávislost Skotska nakonec byla upevněna a završena korunovací jejího otce na krále. Pokud si však myslela, že tím její skrývání a opečovávání skončí, hluboce se mýlila. Jako každý král, i její otec vnímal možný zvrat událostí a aby ochránil svou dceru, poslal ji pryč. Zatahal za pár nitek a porůznými prosbami, které v této době byly skutečnou cenností, dokázal zajistit vzdělání a jistotu budoucnosti na královském hradě v jistém Ingwirth-Holdu, místu opředeném tajemstvím, vzdáleném, neboť nikdy neměla tu čest opustit Highlands. Nový kraj, nový mrav.
 

8. Schopnosti

  Dar síly  skrze krev
Schopnost, jíž tato čarodějka disponuje, se nese svou neobvyklostí a také jistým druhem zatracení. Krev, kolující Sìlis v žilách, dopřává každému, kdo se jí napije, dávku povzbuzení s okamžitými účinky. Zvyšuje ability, ať už přirozené či získané prokletím - hlavně sílu, rychlost, instinkt a smysly. V těle běžného člověka přetrvává Sìlisin dar o něco déle, snadno se nevyplaví jako u vlkodlaků, avšak s horšími následky - závratě, mírné bolesti hlavy a žaludku, pocit dehydratace. Její krev by se dala přirovnat k droze a nejeden ze skotských válečníků se na ní stal závislý. Aby zjemnila její účinky, neboť podaná ze žil se může stát až smrtelnou dávkou pro srdce, smíchává ji s lektvary pečlivě připravenými dle starých tradičních receptur. Samotnou ji toto darování vysiluje, o to hůř, když se jí pokusí krev vysát upír.

   Pýchou je i hlas, melodický a sytý ve zpěvu, stejně jako hra na loutnu jíž se věnuje ve volných chvílích či pod taktovkou učitele. Nejvíce nadání pobrala v oblasti manuální práce, vždyť je to pravá Skotka zvyklá se otáčet, a něco takového se nezapomíná. Umí skvěle péct a není tedy divu, že častokrát mizí v chodbách vedoucí k hradní kuchyni, stejně jako její komnata září čistotou. Umí zašívat rány, i když u toho brblá. Ráda jezdívá na koni bez sedla, což místní dámy vskutku dokáže pohoršit.

9. Ostatní

Faceclaim: Mea Carena




10. E-mail: Nechci uvést, najdete mě na chatu :)


Žádné komentáře:

Okomentovat