Archiv odkaz Blog odkaz chat odkaz

Nacházíme se v období hlubokého středověku, v období 13 .století n.l. Vešel jsi právě do državy zvané Ingwirth Hold rozkládající se na západním pobřeží ostrova Irsko. Království se nachází v nelehkém období po převratu. Starý král byl odstraněn a nastávají nové pořádky. Na trůnu stanula jeho mladá vdova Jasmine O'Ravenheart, po boku s temným rytířem Marcusem. Královna vládne pevnou ale láskyplnou rukou se snahou o stabilitu a udržení pořádku. Proslýchá se, že ale uzavřela temnou smlouvu s Temným rytířem a dokonce, že to byla ona kdo starého krále nechal zabít...(čtěte dále)

***NOVÉ ZPRÁVY PRO LID***

Sollis Thorn

Nick: Sollis


http://ingwirth-hold.blogspot.com/2017/06/sollis-thorn.html

  

1. Jméno a příjmení

Sollis Thorn

2. Rasa

Čaroděj

3. Věk

 45 let

4. Pohlaví

muž

5. Kasta a povolání

Měšťan, voják

6. Vzhled, povaha a záliby


   Sollis působí chladným a bezpáteřním dojmem. Uvnitř je nemorální a pragmatický realista a život si zlehčuje sarkasmem a černým humorem, levnými děvkami a nebo alkoholem. Řád z něj vychoval tvrdého a nelítostného bojovníka. Nemá problém zapadnout do společnosti, najít si nové přátele a obrat je o všechny peníze. Přesto je velice věrný svým nadřízeným a uposlechne všechny rozkazy.
Je čtyřicátník se štíhlou, ale pevnou postavou a ostře řezanými rysy. Tělo má pokryté jizvami z tvrdého výcviku a z válek si odnesl jen několik šrámů. Černé vlasy má prokvetlé šedinami a jeho oči jsou barvy onyxu.
   Pravidelně cvičí ve výdrži a v šermu a většinu svého výdělku vymění za vydatná jídla pro regeneraci svalů. Ve svém volném čase pročítá knihy o magickém světě, kterému příliš nerozumí, ale tuší, že s ním je propojen svým Prokletím. 

7. Životopis 


Zápisky Sollise Thorna:

,,Nevím, kdy jsem poprvé vzal život muži, ale pamatuji si, že první ženu jsem zabil, když mi bylo 12 let.“

„Bylo to ráno plné řevu. Už si téměř nevzpomínám. Vím jen, že toho dne jsem odřezával svého otce z našeho oblíbeného stromu. Z jednoduché houpačky, kterou nám vyrobil, si udělal oprátku a rozhodl se nás opustit. Nechal nás s tou čarodějnicí. Prý mu pískalo v hlavě – blázen, říkával můj bratr. Ale já vím, že blázen nebyl, také to slyším. Má matka byla obyčejná a slaboduchá žena. Zosobňoval jsem terč jejího zármutku, vylévala si na mně svou zlost a její nenávist stoupala každým dnem, jako bych za jeho smrt mohl já. Poprvé jsem to uslyšel, když se mě zastal můj mladší bratr. V tu chvíli držela v ruce mohutný hrnec, kterým jsem posléze dostal pekelnou ránu do obličeje. Dodnes na něj mám památku v podobě zlomeného nosu. Chystala se na mého bratra, ale to pískání bylo tak nepříjemné a hlasité, vedlo mě, cítil jsem v té melodii nenávist a zlobu. Popadl jsem nejbližší nůž a zabodl ho hluboko do její páteře. V tu chvíli ten ďábelský řev v mé hlavě ustal.
Nemohli jsme zůstat, co by asi udělali se dvěma sirotky, kteří chladnokrevně zabili svou 'bezbrannou' matku? Slýchali jsme o klášteře, nedaleko naší farmy. Patřil Nezlomnému řádu, který se uplatňoval především v severních částí Anglie, především díky neustávajícím útokům divokých kmenů a soustředil se na výchovu vojáků od útlého věku. To pískání, nazvu ho Prokletím, jsem uslyšel až po sedmi letech drsné výchovy, plné trestů v podobě biče a vyčerpávajících úkolů. S bratrem jsme byli těmi nejlepšími válečníky, které kdy Nezlomný řád vychoval. Na svého učitele šermu, Mistra Allisera nikdy nezapomenu a každé rány bičem, kterou jsem obdržel za neuposlechnutí lituji, protože jsem nebral rady svého učitele vážně. Poslední zkouškou, která měla dokázat naši připravenost, byl souboj na smrt s jiným učencem řádu. Modlil jsem se ke všem bohům, které jsem znal, abych nestál proti svému bratrovi. Jméno mého oponenta jsem neznal, mockrát jsem ho za svůj pobyt v klášteře neviděl, ale padl během několika sekund. Prokletí mi znělo v hlavě jen chvíli, necítil jsem žádnou lítost. Bratrův souboj byl též úspěšný a my byli jmenováni právoplatnými členy Nezlomného řádu.
To znamenalo, že jsme byli rozděleni a podle svých schopností přiřazeni tam, kde jsme byli potřeba. Uměl to s lukem a miloval lov, byl jmenován hraničářem jižních provincií. Já vyčníval vynikajícími schopnostmi s mečem, jenž byly vedeny mým Prokletím.
Poslali mě daleko na sever, pobíjel jsem divoké kmeny, lovil utečence a bojoval ve válkách, když bylo třeba. Bral jsem životy a já se naučil naslouchat svému Prokletí. Někdy pískalo, někdy znělo krásnou melodií, někdy zuřilo. Vedlo mě životem a já zjistil, že ho mohu využít i jinak, než-li v souboji. Když jsem myslel na svého bratra, který pobýval stovky mil daleko, Prokletí mi ukázalo směr. Nikdy jsem se za ním nevydal, držel jsem se rozkazů a plnil svá poslání. Vídali jsme se na pravidelných sjezdech Nezlomného řádu. Byl spokojený, měl rodinu, děti. Dokud nepřišla TA válka.
Byli jsme svoláni k pobřeží a pluli jsme daleko na jih. V té zemi na nás nečekalo nic jiného než pouště a utrpení. Drtili jsme nepřátele naší silou celou noc. Naše meče sekaly jejich končetiny, naše kopí nabodávala jejich těla a naše šípy proděravěly jejich srdce. Prokletí hrálo příjemným tónem, dokud neproděravěli mé srdce v momentě kdy jsem viděl padnout svého bratra. Zabila ho bestie, v podobě člověka, sála jeho život z krční tepny a poté se na mě zaculila krvavým úsměvem. Uťal sem té upírce hlavu a oddělil jí končetiny od těla, poté jsem její ostatky spálil. V té době jsem o upírech, vlkodlacích a magii neměl ani tušení. Truchlil jsem nad svým bratrem a mé Prokletí bylo tak hlasité, až jsem ztratil vědomí. Ráno jsem se probudil a bitva byla u konce, vyhráli jsme a tělo mého bratra zmizelo. Pravděpodobně se teď někde ukrývá ve stínech, kdo ví. Mé Prokletí už ho nikdy nevycítilo.
Vrátil jsem se do kláštera, když můj učitel šermu, můj druhý otec, ležel na smrtelné posteli. Rozhodl se zasvětit mě do tajemství života. Pověděl mi vše o nočních tvorech jenž žijí mezi námi a já mu slíbil, že se nepokusím najít svého bratra. Každým dnem doufám, že mě najde, pokud tedy 'žije'. Vzdal jsem se svého řádu a své víry a vydal jsem se na cestu veden svým Prokletím. Bral jsem každou práci pro mě a mou čepel a zabíjel jsem za peníze. Lidi, noční bestie, či čarodějnice. Proč? Protože jsem v tom dobrý. 
Začal jsem si pokládat otázky, týkající se mého Prokletí. Proč já? K jakému účelu? Mám dále zabíjet za peníze nebo se vrátit ke svému řádu, či k víře? V tu chvíli mě vedlo až do Ingwirth Holdu. Po setkání s královnou se mé Prokletí rozeznělo příjemnou a sebejistou melodií, jako dříve u mého bratra. Musím ji chránit, slíbil jsem si. Najdu v tomto království další odpovědi? To uvidíme.“

8. Schopnosti

   Prokletí, které vede Sollise životem je zvuk, jenž zní v jeho hlavě v jakékoli podobě. Pískání, melodie, zvuky. Objevuje se nepravidelně, v situacích, kdy je potřeba. V těžkém souboji vede jeho ruku, vrátí ho na správnou cestu nebo ho upozorní na lež. Tuto schopnost zdědil po svém otci, netuší nic o její podstatě, účelu či potřebách. Ví jen, že mu pomáhá přežít. Živí se krví padlých nepřátel, jenž dopadne na jeho meči a aniž by o tom tušil, vede ho k dalšímu zabíjení. 
   I bez jeho zvláštní schopnosti je zkušený a nebezpečný bojovník. Jeho bojový styl je založen na rychlosti a obratnosti. Vyhýbá se nepřátelským útokům a proto nenosí těžká brnění. Nepoužívá štít. Jeho hlavní zbraní je středně dlouhý meč, který často doplňuje exotickou dýkou, jenž je mírně zahnutá. Výborná na podřezávání krků. V Řádu byl též naučen lukostřelbě, ale raději se spolehne na své čepele. V řádu se též naučil číst a psát.





9. Ostatní

Faceclaim: Jerome Flynn


10. E-mail: darrenshan414@seznam.cz

Žádné komentáře:

Okomentovat